Něco málo o tom, jak jsem ke pejskařině přišla.

Jimma jsem si vyžadonila asi po osmi letech. A to jsem ho dostala jen díky tomu, že mamka učila na střední zdravotnické škole a dostala ho při rozdávání vysvědčení. Tak si ho samozřejmě vzala. Ovšem s tím, že je to čistokrevný kokr.:D
Tehdy jsem přišla domů s mým vysvědčením... mamka ještě nebyla doma. Potom přišla, zmizela v mém pokoji a já se ptám: "Co děláš?" Ona na to: "Ukaž vysvědčení."  tak jsem jí ho dala a ona na to: "Běž se kouknout do svého pokoje."
Tam stálo malé rozkošné chlupaté klubíčko... a já se ptám:  "Ten je náš? Necháme si ho..???" Odpověď zněla "Jo!" já jsem se štěstím, že mám konečně psa, rozbrečela!

Mamka mi řekla celou tu historku jak k němu přišla ..ovšem první překvapení nastalo, když jsme přišli k veterinářce. Ta nám sdělila, že to je čistokrevný Vetaj (vesnické tajemství), ale vůbec nám to nevadilo..
Když mamka uhodila na děcka odkud toho psa mají, tak z nich vylezlo, že ho vlastně zachránili, protože byl týraný..
Jak rostl, začal lumpačit... a protože o dva vchody vedle bydlela kámoška Kamča Ondruchová a ta v té době měla dva NO, tak mě dovedla na cvičák.
Tam mě to chytlo. Byla to opravdu zábava a spusta super lidí..

***************************************************************************************************************************************

Naši chtěli do rodinného domu, tak chtěli velkého psa. Výběr nechali na mě. Já chtěla psa na cvičák, tudíž pracovního psa. Můj výběr velice zúžený a konečný byl: Boxer, NO, VK.
Boxer padl z toho důvodu, že nemůže být celý rok venku - a to bylo přání otce - hlídací pes co bude celoročně venku.
NO padl, protože moji babičku v mládí NO pokousal a ta řekla, že když bude NO, tak k nám nebude chodit.
To bylo pro mě zklamání, tak jsem začla pátrat po VK. S tím ovšem moc nesouhlasila mamka. Říkala, že je to hezký, ale obrovský pes a jestli to zvládnem. Taťka byl nadšen a já taky. Takže doma byla přesila.
Na doporučení známé jsme koukli na CHS Stanios. No paráda řekla jsem si.
Jejich pesani měli hodně zkoušek, zdravé klouby a sem tam nějaká ta výstava a dokonce titul. No ideální. A byly štěnata k mání. Tak jsme se jeli kouknout. Hned za náma přišel pejsek se zelenou mašličkou. Pořád si chtěl hrát. Obdivovala jsem, jak tak malé štěně může mít tak velkou sílu. Nosil obrovskýý uzel a rval se se sourozenci.:D
Paní říkala, že je volný. Nám se mooc líbil, tak proč si ho nevzít už teď ???
Nakonec se karta obrátila a místo přemlouvání mamky jsme ukecávali taťku. Ten si ho chtěl vzít později.:D
Nakonec jsme si Kurtečka odvezli.:DCelou tu cestu z Olomouce mi prospal na nohou.:DTehdy se na ně ještě vlezl.:D